Proč (ne)jet na Island

Vodopád Seljalandsfoss

Island je zemí značně odlišnou od všeho, co běžný Středoevropan obvykle zná. Nejsou tu tiché evropské lesy s pohodlnými pěšinkami a většinou ani estetické skalnaté horské masivy jako v Evropě, nejsou tu rozpálené pláže ani palmy jižních krajů. Nenajdete tu majestátní kulturní památky dávných kultur ani divoké pralesy plné podivné a exotické flory či fauny.

Místo toho tu najdete samotnou matičku Zemi ve své obnažené a syrové mladické divokosti, kdy ještě sama neví, kde a jak umístit jaký kámen či skálu, ale přesto tu už lidé za každým balvanem mají prozatímně nainstalovaný bankomat. Až se matička Země rozmyslí, tak ho zase třeba přestěhují jinam.

Zpátky do pravěku

Kaňon řeky Markarfljót, Emstrur

Na Island pasuje spousta atraktivních klišé: země kontrastů, země protikladů, země ohně a ledu atd. Faktem je, že na Islandu se potkávají všechny živly najednou, a nikdo si nedělá těžkou hlavu z toho, že přes noc místy jeden dočasně přebije druhý.

Světaznalým fajnšmekrům krajina může připomínat místy Kamčatku či Aljašku. Island je ovšem především svéráznou miniaturní ukázkou všech možných stádií vývoje planety Země (a možná i některých jiných planet). Najdete tu černé pouště z lávového prachu, lávové a sopečné hory a skaliska fantaskních tvarů a podob, na nichž a mezi nimiž se pomalu a hrdinně rozrůstá nejen mech, ale i vyspělejší rostliny. Staré krátery plné popela i tajupně modravé vody, napohled bezedné pukliny a trhliny na nečekaných místech, jeskyně s lávovými římsami či basaltové sloupy, termální prameny a gejzíry, sirné solfatary i parní fumaroly, syčící jako trysky proudového letadla, stupňovité útesy hor šplhajících k nízkému nebi a pokrytých nekonečnými ledovci, které se - posypané černým prachem ze sopečných erupcí - plazí k pobřežním písčinám, kde se odlamují v obrovských krách do jezer a řek, aby odpluly do moře...

Za syrově mystickými zážitky

Ledovcová laguna Jökulsárlón

Ale najdete tu také nečekané zlatavé písečné pláže (až se člověk musí podívat na teploměr, aby se nevrhl do azurové vody), zelené louky plné ovcí a koní, malé statky rozprostřené v široké, otevřené krajině, dřevěné či drnové kostelíky s domáckými malbami místních podivínů, svérázný temperamentní a přímočarý lid, který nevyvede z míry výbuch sopky, zemětřesení, povodeň ani hospodářská krize, a který se přesto nebude ubírat k eufemistickým frázím, když ho nepříjemně překvapíte. Respekt k přírodě, která tu skutečně umí v mžiku předvést svou sílu, kterou nezkrotí žádná armáda, a to i na zcela nečekaných místech.

A pokud budete zkoumat hlouběji, najdete možná i těsnější soulad s nevyzpytatelnou přírodou a jejími tajemstvími a vrtochy, které se tu ukazují v různých podobách neustále a všude. Najdete také těsnější vazby mezi lidmi a jejich osudy, rodinami a jejich příběhy a historií. Narazíte na unikátní středověké rukopisy, v nichž se zachovala předkřesťanská moudrost a etos staré Evropy a jejích obyvatel - v této části kontinentu ovšem stále ještě mnohem spontánnější a divočejší, než v usazených starších středomořských krajích starověkého Řecka či Říma.

A narazíte také na stále živou víru ve skryté síly i duchy přírody, které (či kteří) se na Islandu dodnes projevují v podobách, které jinde na světě těžko v moderní době ještě najdete. Tady žije Země a její duch stále aktivním životem, a také v otevřené krajině ovládané jen živly a sporadickou faunou a flórou možná dříve či později postřehnete něco, co do běžných vzorců a představ civilizovaného člověka tak úplně nezapadá. Pak třeba popustíte uzdu svému upjatému smyslu pro racionálno, anebo uznáte, že naše civilizační neznalost ještě neznamená, že to, co momentálně neznáme, nutně také neexistuje.

Ale i když vás z každodenní racionality nevytrhne žádný neobvyklý či mystický zážitek, nepochybně vás očaruje surrealistická krajina sama o sobě. I když jste snad příznivci krajinných a scénických fantazií z vizuálně i duševně čarující literatury (či trikových filmů) posledního století, může Island nabídnout celou řadu nečekaných hmotných zpodobnění, jaká byste patrně v reálné pozemské krajině vůbec nečekali.

... či do vzdálené budoucnosti?

Vrt geotermální elektrárny, Hengill

Island však nemusí být jen odrazem předhistorických pravěkých či mytických světů. Místní společnost se naučila získat, co se dá, i z divoké a nevyzpytatelné přírody. Uprostřed mysticky působících planin či údolíček tu narazíte třeba na supermoderní geotermální elektrárny, takže se ještě znásobí nevyhnutelný pocit, že jste se ocitli na jiné planetě nebo v nějakém sci-fi filmu.

A pokud se zatouláte někam více stranou, můžete narazit na zrezavělé zbytky starých průmyslových instalací či pusté strašidelné ruiny betonových továren či vojenských základen, připomínajících prozměnu postapokalyptické scénérie.

Island poměrně rychle přeskočil ze středověku až do moderní postindustriální společnosti. Zatímco ještě před druhou světovou válkou tu mnoho lidí žilo takřka v drnových chýších, dnes se zde vyvíjí špičková technika 21. století, a betonové stěny i lesklé hladké skleněné a kovové plochy se v sopečné krajině vyjímají obzvláště mysticky.

Anebo neúnosná syrovost

Sněžná vánice v Reykjavíku

Island vás ovšem může zaskočit nejenom surreálnými či jinak fantaskními scenériemi, ale také extrémně proměnlivým počasím, které se během minut může změnit z jednoho extrému do druhého (sluníčko > vichřice > déšť > sněžná vánice > písečná bouře), silným větrem, který vás hravě porazí k zemi, roztrhá vám stran na cáry nebo smete vaše auto za jízdy ze silnice. A to třeba i v létě.

Na Island také nejezděte pokud trpíte agorafobií a děsí vás obrovská otevřená prostranství beze stromů, pokud vám vadí intenzivní vodorovný déšť, rychlé a výrazné změny atmosférického tlaku či pokud nemáte rádi zápach síry, který se tu na mnoha místech line i z vody ve sprchách.