Měna, peníze a ceny

Na Islandu se platí Islandskou korunou (isl. króna, mn. č. krónur; mez. zkratka ISK). Hodnota islandské koruny klesla během krize v roce 2008 z pův. 85 na asi 160 ISK/EUR a zhruba na této úrovni ji Islandská národní banka od té doby drží. Islandská koruna od té doby není volně směnitelná na světových trzích a ani Islanďané nemají možnost si už své peníze měnit za cizí měnu jinak než v omezeném množství a při doložení důvodu (např. letenky do zahraničí).

Islandská koruna se dříve ještě dělila na 100 aurar, ale vzhledem k dnešní úrovni cen, kdy i největší drobnosti mají hodnotu alespoň kolem 100 ISK, tyto drobné nahrazují jednotlivé koruny, pětikoruny, desetikoruny a padesátikoruny. Mince existují i pro 100 ISK. Od 500 ISK už jsou k dispozici bankovky. Nově byla v nedávné době vypuštěna do oběhu bankovka s nejvyšší hodnotou 10000 ISK.

Inflace a devalvace ovšem na Islandu nejsou jevem jen krizového roku 2008. Jak je na měně vidět, ztrácí hodnotu znatelně rychleji, než jiné evropské měny. Kdysi začínala na úrovni shodné s dánskou korunou, postupně se však dostala na méně než desetinu a po krizi v roce 2008 spadla až pod hodnotu jedné dvacetiny dánské koruny. Tomu odpovídá i kurz vůči české koruně: ještě na přelomu století bylo za 1 CZK možné získat jen 2,2-2,5 ISK, dnes je to už bezmála 6 ISK (před devalvací české koruny ČNB v roce 2013 to bylo kolem 7 ISK).

Cenová úroveň

Pokud chcete islandské ceny brát realisticky, je třeba se řídit spíše paralelou se skandinávskými měnami. Jako u nás je základní použitelnou jednotkou dvacetikoruna, ve skandinávii možná stále ještě destikoruna, na islandu budete i na drobnosti potřebovat alespoň těch 150-200 ISK (typickým příkladem je litrová krabice mléka). Stejně jako jinde v Severní Evropě, i na Islandu platí, že nejdražší jsou veškeré služby (tudíž i restaurace, hotely apod.) a státem regulovaný (tj, extrémně daněný) alkohol (pivo v restauraci stojí běžně 1000 ISK (2014) a ve státních prodejnách alespoň kolem 300 ISK, v běžném prodeji je pouze "lehké pivo", tzv. léttöl s obsahem alkoholu menším než 2,5%). V tomto směru lze tedy očekávat ceny vysoko nad běžnou evropskou úrovní. Naopak, základní potraviny (nikoliv polotovary!) lze na Islandu pořídit i levněji než jinde ve Skandinávii - je však třeba dobře vědět kde nakupovat, protože cenové rozpětí mezi jednotlivými prodejnami a supermarkety může být i dvoj- až trojnásobné (po krizi v roce 2008 se rozdíly mírně zmenšily, přesto však zůstávají velmi výrazné).

O výši islandských cen se u nás dodnes šíří velmi dramatické zvěsti. Je pravda, že na evropské poměry jsou skutečně vysoké, ale ve srovnání se zbytkem Skandinávie už to tak drasticky nevypadá. Nemluvě o tom, že od dob, kdy tyto "věčně omílané zvěsti" vznikly, se už i u nás cenová úroveň velmi výrazně změnila. Doporučení, aby si turista s sebou na Island tahal zásoby potravin tudíž už poněkud postrádají smysl. Pokud přesto chcete trochu ušetřit na výdajích, vemte si s sebou to, co je na Islandu nejdražší a co nezabere moc místa v zavazadlech: instantní potraviny či různé příchutě, koření, omáčky, zálivky apod. (A samozřejmě alkohol, máte-li potřebu!) Naopak nemá smysl s sebou tahat základní potraviny jako např. těstoviny, rýži, zeleninové konzervy apod. - ty stojí i na Islandu prakticky totéž co u nás. Kvůli nízké trvanlivosti samozřejmě nemá smysl na ostrov vozit ani pečivo či masné výrobky (snad kromě konzerv či paštik). Mléčné výrobky nemá smysl vozit jednak kvůli nízké trvanlivosti, akceptovatelným cenám a hlavně kvůli znatelně lepší kvalitě a chuti těch islandských.

Asi největší posměch celníků si na hranicích vysloužíte, pokud na Island budete vozit vodu. Na ostrově totiž můžete pít prakticky ze všeho, co teče - a na Islandu teče prakticky všechno a všude. Na svou vodu jsou ostrované také velmi hrdí a nutno přiznat, že zcela právem. Po několika hltech z libovolného islandského potoka už asi nebudete chtít pít vodu z kohoutku ve Střední Evropě. V každé restauraci či kavárně je navíc samozřejmostí, že můžete dostat "kohoutkovou" vodu zdarma - je na to snad dokonce i zvláštní zákon - a pokud se nejedná o podnik vyšší třídy, je běžně zákazníkum samoobslužně k dispozici přímo konvice a sklenice na pultu, baru či v okolí.

Jak platit

Na Islandu je zcela běžné platit za vše platební kartou - a je to obvykle i mnohem rychlejší. To se týká i plateb za párek v rohlíku ve stánku nebo za taxi přímo ve voze! Prakticky jediné místo, kde se opravdu hodí hotovost, je soukromé ubytování na venkově (kempy, statky či soukromé hostely).

Pokud půjdete do baru či prostě "na pivo", platí se obvykle opět kartou a to za každé pivo jednotlivě. Barman vaši kartu jen rychle protáhne kasou a ukáže vám letmo účtenku, abyste viděli, že vás nenatáhl. Pak si můžete pivo odnést.

Stejně jako jinde na severu Evropy, není na Islandu běžným zvykem nechávat spropitné. Pokud se vám však zdá, že jste v restauraci nenechali dost peněz, na baru se obvykle nachází nějaká ta sklenice či džbánek s nápisem "Tips", kam můžete něco vhodit. Pokud máte pocit, že vám něco naúčtovali špatně, neváhejte se ozvat - Islanďané jsou zmatkáři, ale obvykle poctivci, a i v případě nejistoty budou raději obětovat ztrátu na úkor sebe, než aby riskovali, že oberou zákazníka.

Kde měnit peníze

Pokud se opravdu nechcete spoléhat jen na platební kartu, můžete si vyměnit hotovost v libovolné bance. Pobočky lze najít v každé jen trochu větší vesnici. Výměna v soukromých směnárnách v Reykjavíku či na letišti v Keflavíku bývá znatelně méně výhodná.

Kde nakupovat potraviny

Chcete-li ušetřit za potraviny, nakupujte v supermarketech Bónus nebo Króna (mimo tzv. Území hlavního města je ale budete hledat jen obtížně - v těch "největších" krajských městech). Za nimi následují o něco méně výhodné (ale někdy i stejně výhodné!) řetězce typu Hagkaup, Samkaup, Nettó či Kjarval (obvykle jediná možnost v menších městech a vesnicích). Nejméně výhodné jsou pochopitelně večerky jako je 7-Eleven či 1011 a benzínové pumpy (ty jsou v odlehlejších oblastech obvykle i jedinou prodejnou potravin).

Rozdíly v cenách se projevují různě výrazně na různém sortimentu. Zatímco ceny mléčných výrobků se neliší mezi jednotlivými obchody až tak dramaticky, rozdíly mezi cenami polotovarů, cukrovinek či pečiva mohou být opravdu až několikanásobné (i za jeden a ten samý výrobek).

TaxFree

Island není součástí EU a proto tu lze nakupovat tzv. "TaxFree". Je potřeba, aby nákup měl hodnotu alespoň 4000 ISK (2014) a byl vyvezen ze země - typicky se to týká suvenýrů v podobě knih či pletených svetrů. Vracenou částku si dokonce můžete nechat okamžitě vyplatit v hotovosti i přímo v ústředních turistických informacích v Reykjavíku (pokud se ovšem zaručíte embosovanou platební kartou), v rohu náměstí Ingólfstorg - na rohu ulic Aðalstræti a Vesturgata. Aby vám následně nebyla z karty stržena, je třeba při opuštění země (do 3 měsíců) obálku s vyplněnými dokumenty vhodit do patřičné schránky na letišti či v přístavu, anebo poslat ze zahraničí poštou (poštovné hradí příjemce). U dražších výrobků je ovšem třeba při opouštění země nechat dokumenty potvrdit celním razítkem (tedy nechat ověřit, že produkt skutečně vyvážíte). Všechny informace najdete velmi podrobně popsané na dokumentech, které vám v prodejně při nákupu poskytnou.