Islandská místní jména

Islandská místní jména mají obvykle původ už v době osídlení a od té doby nebyla nijak zkomolena (jak je zvykem jinde v Evropě) - prošla pouze stejným vývojem jako celá Islandština, takže se změnil pouze pravopis či výjimečně jejich skloňování. Díky tomu jsou dodnes i celkem dobře "průhledná". V mnoha případech se jedná prostě o jména odvozená od prvních severských osadníků (např. Egils-staðir, dosl. "Egilova místa", tedy "Egilova osada"), jindy vzešla z nějakého svého typického rysu (např. Ísa-fjörður, dosl. "fjord ledů"). Ke mnoha místům se dokonce váží konkrétní příběhy ze staroislandských ság, které vysvětlují, jak daný název vznikl. To se týká například ostrovů Vestmanna-eyjar, které údajně získaly své jméno podle "Mužů ze západu" (vest-menn, gen. vest-manna), tedy obvyklého označení Irů, které si staří Seveřané nezřídka přivezli na Island jako otroky, a kteří se - v tomto případě - vzbouřili proti svému pánovi, uprchli a právě na těchto ostrovech pak byli nalezeni skupinou přátel (a tedy mstitelů) jejich bývalého pána (lze si domyslet, jak to s nimi dopadlo). Podobně lze na Islandu nalézt řadu míst pojmenovanou podle jediných údajných "původních" (rozuměj: před osídlením starými seveřany) obyvatel Islandu, irských poustevníků, zvaných "papar" (např. ostrov Pap-ey).

Slovníček k luštění místních jmen

Pro snazší rozluštění islandských místních jmen zde uvádíme slovníček nejběžnějších zeměpisných či jiných běžných pojmů, které se obvykle objevují jako některá část složených místních jmen na Islandu. Pokud se často vyskytují i v nějakém jiném tvaru (typicky v genitivu nebo množném čísle), uvádíme zde pro jistotu i tyto tvary. Podrobnosti o běžných změnách tvarů v genitivu a mn. čísle jsou uvedeny níže.

• á (gen. i mn.č. ár) - řeka (např.: Hvít-á - bílá řeka; Jökuls-á - ledovcová řeka)
• ás (mn. č. ásar) - hřebínek, vyvýšenina
• akur (mn.č. akrar) - pole
• alda (gen. öldu, mn.č. öldur) - dosl. vlna, zvlnění, nerovnost
• askja (gen. öskju, mn.č. öskjur) - kaldera
• bakki - svah, břeh, okraj
• berg - sklaní stěna, skalisko
• bjarg (mn.č. björg) - skála, útes
• björk (gen. bjarkar, mn.č. bjarkir) - bříza
• borg (gen. borgar, mn.č. borgir) - opevněné místo, pevnost (osada, dnes: město), též podobně vypadající (strmý) skalní útvar
• botn - dno, zakončení (ohbí fjordu apod.)
• brekka - stráň, svah
• brú (gen. brúar, mn. č. brýr) - most, můstek
• brún (nebo egg) - okraj, hrana
• bunga (gen. bungu, mn.č. bungur) - hřbet
• byrgi - přístřeší, chýše
• bær (gen. bæjar, mn.č. bæir) - statek, usedlost (též menší osada, obec); dnes také město či centrum většího města (Reykjavíku)
• ból - pelech, brloh
• búð (gen. búðar, mn.č. búðir) - chýše (např. rybářská), přístřeší, stánek (např. prodejní)
• dalur (mn.č. dalir) - údolí, dolina
• djúp - hlubina, propast
• drangi (mn.č. drangar) - skalní sloup, (osaměle stojící) skála
• dyngja (gen. dyngju) - hromada, kupa
• eldur - oheň
• ey nebo eyja (gen. i mn.č. eyjar) - ostrov
• eyri (gen. i mn.č. eyrar) - písčina, mělčina (často plochá, osídlená pevnina na břehu fjordu)
• fjall (mn.č. fjöll) nebo fell - hora
• fjara (gen. fjöru) - pobřeží (pobřežní pruh mezi odlivem a přílivem)
• fjörður (gen. fjarðar, mn.č. firðir) - fjord
• fljót - (mohutná) řeka (na Islandu též rozlévající se do jezerní šíře - např. Lagarfljót u Egilsstaðir)
• flói - záliv (široký)
• foss - vodopád
• garður (gen. i mn.č. garðar) - hradba, val (též zahrada, park, sad)
• gata (gen. götu, pl. götur) - ulice, ulička
• gil - rokle, soutěska
• gjá - kaňon, rokle, strž
• gljúfur - soutěska, kaňon
• gígur (mn.č. gígar) - kráter i pseudokráter
• hamar (mn.č. hamrar) - skalní útes/stěna, sráz, skalisko (často ve svahu hor, na Islandu mají často podobu pásů, tvořících stupňovitý sráz hory)
• heiði - náhorní planina, vysočina, vrchovina; vřesoviště
• hellir - jeskyně
• hlíð - svah, stráň, strana
• hn(j)úkur - vrcholek, štít (hory)
• hof - pův. místo (pohanské) svatyně
• holt - pahorek
• horn - roh
• hraun - láva, lávové pole
• hryggur - hřbet
• hvammur - dolina, žleb (zarostlý, travnatý)
• hver (gen. hverjar, mn.č. hverir) - horký pramen, vřídlo
• hverfi - oblast, čtvrť
• hyrna - špička, štít ("Þrí-hyrningur" je víceméně "troj-rožec")
• háls - hřeben, hřebínek (protáhlý vršek)
• hæð (gen. hæðar, mn.č. hæðir) - návrší
• hóll (gen. i mn.č. hólar) - návrší, vrch, kopec
• hólmur (též hólmi) - ostrůvek
• höfn (gen. hafnar) - přístav
• höfði - mys, výběžek
• hús - dům, obydlí, stavení
• ís - led (také zmrzlina)
• jökull - ledovec
• kambur - hřeben
• kirkja (gen. kirkju) - kostel
• klaustur - klášter
• klettur - útes, skála
• kollur - vrchol, vrch, temeno (hory)
• kot - záhumenek, chalupa
• krókur - roh, kout
• kvísl (gen. kvíslar, mn.č. kvíslir) - říčka, potok (obvykle přítok nějaké větší řeky) (dosl. větev, odnož)
• land (mn.č. lönd) - země, pevnina (přen. i břeh); pozemek, půda
• laug (gen. i mn.č. laugar) - koupel; fakticky "bazén" / "koupaliště" (i přírodního původu); slovo "sund-laug" značí moderní plovárny
• leir - jíl, bláto
• lundur (gen. lundar, mn.č. lundir) - háj, lesík
• lækur (gen. lækjar, mn.č. lækir) - potok
• lón - laguna
• melur (mn.č. melar) - štěrkový břeh
• mörk (gen. markar či merkur, mn.č. merkur) - les, háj
• múli (gen. múla, mn.č. múlar) - podhůří
• mýri (gen. i mn.č. mýrar) - mokřina, močál, bažina, blata
• nes - mys
• ós - ústí (řeky)
• öræfi - pustina, divočina
• reykur (gen. reykjar, mn.č. reykir) - kouř, dým (typicky z horkých pramenů)
• sandur - písek (písčiny)
• sel - salaš
• skagi - poloostrov, výběžek
• skarð (mn.č. skörð) - průrva, soutěska
• sker - útes, skála
• skriða (gen. skriðu) - sesuv
• skógur (gen. i mn.č. skógar) - les
• slétta - rovina, planina
• snjór nebo snær - sníh
• stapi - ostroh, mys
• staður (gen. staðar, mn.č. staðir) - osada, dosl. "místo" (ano, jména jako "staðar-staður" jsou opravdu jistým vrcholem banality...)
• steinn (mn.č. steinar) - kámen
• stræti - ulice (široká)
• strönd (gen. strandar, mn.č. strandir) - pobřeží, břeh, pláž
• sund - průliv, úžina (též "plavání", takže "sund(laug)" značí též (veřejnou) plovárnu, koupaliště)
• súla (gen. súlu, mn.č. súlur) - sloup, pilíř (také mořský pták terej)
• tangi či oddi - výběžek (země), ostroh
• tindur (mn.č. tindar) - vrchol
• tjörn (gen. tjarnar) - rybník, jezírko
• tröll - troll, obr
• tunga (gen. tungu, mn.č. tungur) - dosl. jazyk: značí různé jazyku podobné přírodní útvary, výčnělky (hlavně ploché), např. poloostrov mezi dvěma řekami, výspa atd.
• tún - louka, humno
• vatn (mn.č. vötn) - jezero; voda (obecně)
• vað - brod
• vegur (gen. vegar, mn.č. vegir) - cesta, silnice
• ver - travnaté mokřiny; též (chráněné) hnízdiště ptáků nebo v označení rybářské či jiné dílny, stanice
• viti - maják
• vík - zátoka, záliv (menší)
• vogur (gen. i mn.č. vogar) - zátoka (menší), zátočina
• völlur (gen. vallar, mn.č. vellir) - pláň, planina

Některá slova jsou současně obecnými výrazy i vlastními jmény, např. örn (gen. arnar) znamená "orel", ale jedná se též o běžné mužské (křestní) jméno. Totéž platí např. o jménu Þór (T(h)ór), které vychází ze jména pohanského boha (např. "Þórs-höfn" či "Þórs-mörk"). Součástí názvů také mohou být světové strany: vestur - západ; austur - východ; norður - sever; suður (též formy syðri) - jih. Typický je také přívlastek značící proporce či barvu: stór - velký; lítill (tvary litli apod.) - malý; langur - dlouhý; breiður - široký; djúpur - hluboký; hár - vysoký; flatur - plochý, rovný; blár - modrý; rauður - červený; grænn - zelený. Jména mohou vycházet i z názvů zvířat: álft - labuť; hrafn - krkavec; lundi - papuchalk; hestur - kůň; hross - oř (tj. kůň), selur - tuleň; kópur (gen. i mn.č. kópar) - tulení mládě; hvalur - velryba; hrútur - beran; sauð (gen. sauðar) - ovce; lamb - jehně; geit - koza; kálfur - tele; naut - býk; melrakki, refur či tó(f)a - liška (polární); grind(hvalur) - kulohlavec (druh velryb); úlfur - vlk; lax - losos. Přídavní jméno fagur (často ve tvaru fagri) znamená krásný, nádherný. Komponenta þver značí něco příčného či napříč; mið znamená střed (čili něco středního), ale též nějaký výrazný milník (znak, značku) v krajině, využívaný námořníky k orientaci či loviště ryb podle takových milníků identifikovaná.

Principy skládání jmen v islandštině

Pokud některé ze slov stojí jako (ne poslední) komponenta složeniny, stojí obvykle v genitivu (tj. "druhém pádu", jednotného či množného čísla). Genitiv množného čísla končí vždy na "-a". Genitiv jednotného čísla končí na "-s" u podstatných jmen středního a mužského rodu, příp. na "-ar" u ženského rodu (a některých slov mužského rodu). Jiné tvary jsou (pokud to má smysl) uvedeny explicitně. Podstatné ovšem je, že mužská pod. jm. končící na typické "-(u)r" tuto koncovku při skloňování ztrácejí! (Blíže viz sekci Islandština)

Např. "álfta-fjörður" značí "fjord labutí", "snæ-kollur" nebo "snæ-fell" značí "sněžný vrchol/horu" (tedy "sněžku"), "kópa-vogur" značí "zátoku tuleních mláďat", "hellis-heiði" pak "pláň jeskyní", "eld-gjá" je "ohnivá soutěska", "Gríms-ey" je "Grímův ostrov", "Blöndu-ós" je "ústí" řeky "Blanda" (dosl. "smíšená"), "reykja-vík" je "kouřová zátoka", "hvera-vellir" jsou "pláně horkých pramenů" atd.

Množné číslo končí většinou na "-ir" nebo "-ar" (výjimečně "-ur" nebo jinak, např. zcela bez koncovky u středního rodu). Při skloňování se mohou měnit i kořenové samohlásky dle fonetických pravidel přehlásky (viz gata či "nepravidelná" slova völlur nebo fjörður).

Pro bližší podrobnosti o skloňování a další varianty tvarů použijte slovník - např. internetový http://hvalur.org nebo islandskou referenční databázi Beygingarlýsing íslensks nútímamáls (Slovní tvary současné islandštiny)