Formality a praktické informace

Vstup a pobyt

Island je členem Schengenského prostoru, takže občanům ČR stačí ke vstupu do země občanský průkaz. K pobytu ani zaměstnání není třeba žádných povolení, při pobytu delším než tři měsíce je však třeba se přihlásit k pobytu v registru obyvatel (Þjóðskrá), který žadateli také přiděluje islandské identifikační číslo ("kennitala"), které je potřeba k jakémukoliv jednání s islandskými úřady. Pokud žadatel práci teprve hledá, má k přihlášení se max. 6 měsíců. K registraci je nutné doložit zdroj příjmů (zaměstnání) nebo jiné dostatečné finanční zajištění.

Zastoupení ČR

Česká republika nemá na Islandu žádný zastupitelský úřad. Území spadá pod správu velvyslanectví v Oslu (Norsko).

Jak se domluvit

Pokud neumíte islandsky, lze se spolehnout na to, že většina Islanďanů umí velmi obstojně anglicky, byť velmi často se silným lokálním přízvukem, prozrazujícím ta nejobskurnější specifika výslovnosti islandštiny. Ačkoliv se všichni na základní škole učí i dánštinu nebo jiný skandinávský jazyk, v praxi nejsou většinou nijak zvlášť schopni těmito jazyky komunikovat - pokud ovšem ve Skandinávii nestudovali či nežili, což také není až tak neobvyklé. Občas lze samozřejmě narazit i na znalost dalších světových jazyků.

V turistickém průmyslu (a všech souvisejících profesích) je rozumná znalost angličtiny předpokladem a navíc v tomto oboru (zvláště v létě) narazíte obvykle na více zahraničních brigádníků, než skutečných domorodců. Nezřídka se tak na recepcích kempů či hotelů nebo na statcích poskytujících turistické služby můžete (vedle běžné němčiny) domluvit i česky či slovensky.

Lékařská péče a pojištění

Na Islandu platí Evropský průkaz pojištěnce a měl by vám zajistit stejné podmínky jako domorodcům. Ostatně, i kdybyste jej neměli, totéž pro vás automaticky začne platit po 6 měsících pobytu v zemi (od registrace, samozřejmě) - a je úplně jedno jestli v zemi pracujete a platíte zrovna nějaké daně nebo ne (žádné zvláštní zdravotní pojištění nad rámec daní Islanďané ani povinně neplatí).

Ovšem zdravotní péče na Islandu není bez spoluúčasti pacienta a tato spoluúčast není nijak zanedbatelná (zvláště pro sociálním systémem zmlsané Čechy). Poplatek u lékaře sahá do stovek korun (ano, i českých!), léky se platí v plné výši a u zubaře si platíte také sami všechno (a ani základní ošetření už nepořídíte pod 10 tisíc ISK). Pokud chcete mít jistotu klidu, pořiďte si cestovní zdravotní připojištění.

Pokud se však na Islandu nebudete cítit ve své kůži, nenamáhejte se chodit k lékaři pokud to není opravdu nutné. Islanďané jsou celkem "tvrďáci" a rozlišují patrně jen dva zdravotní stavy: buď jste mrtví (nebo skoro...) nebo jste zdraví. Pokud půjdete k lékaři jen s nějakým obyčejným nachlazením, virózou či "normální" chřipkou, nejspíš se vám dostane jen ujištění, že "to nic není". Mimochodem Islandské chřipky (střevní i ty klasické) jsou značně nárazové - jeden den máte čtyřicítky horečky a druhý den jste zase téměř v pořádku. Nicméně ani se sebeléčbou nemusíte snadno uspět - přísnější předpisy staví řadu u nás běžně prodejných léčiv na Islandu do kategorie "na předpis" (i léky typu aspirin jsou už na hranici), takže pokud reálnou léčbu nad rámec "klidu a postele" opravdu potřebujete, návštěvě lékaře se nevyhnete.