"Zlatý trojúhelník": Sněmovní pláně, Geysir, Gullfoss a okolí: Porovnání verzí

Z Průvodce islandského fanatika
Přejít na: navigace, hledání
(Založena nová stránka: Geysir je jedno z nejnavštěvovanějších míst. V oblasti se můžete procházet mezi bublajícími jezírky nebo parními průduchy. Dominantou je gejzír Strokkur t…)
 
(Sněmovní pláně (NP Þingvellir / Thingvellir))
 
(Není zobrazeno 17 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
Geysir je jedno z nejnavštěvovanějších míst. V oblasti se můžete procházet mezi bublajícími jezírky nebo parními průduchy. Dominantou je gejzír Strokkur tryskající do výše 15-30 metrů, a to každých 6-10 minut. Tyto "erupce" jsou již velice nepravidelné, určitě se vyplatí si vyšetřit na návštěvu Strokkuru aspoň hodinu, zvláště, pokud si chcete pořídit pěknou fotku. Přes silnici se nachází hotel a také je tam bistro s prodejnou s oblečením, suvenýry a lze tam i koupit a poslat pohlednici. Kemp se nachází na zelené louce vedle oblasti se sopouchy. Cena je 1.500,- ISK a v místě je k dispozici venkovní kuchyňka a jsou zde pěkné umývárny. Sprcha nebo pračka je za poplatek. Na louce jsou k dispozici stolky s lavicemi.
+
Tzv. "Zlatý trojúhelník" (angl. "Golden circle") je takřka povinným výletem č. 1 pro každého návštěvníka Islandu. Klíčová místa - tedy Sněmovní pláně, Geysir a vodopád Gullfoss - lze snadno objet během jednodenního výletu z Reykjavíku - a zvláště během dlouhých letních dní vám zbyde možná trocha času zastavit i u těch méně slavných zákoutí na tradiční trase či v jejím okolí (např. v Hveragerði). Vzhledem k dostupnosti a popularitě těchto atrakcí je třeba počítat s tím, že tu budete doprovázeni množstvím autobusů se stovkami turistů (v menší míře i zcela mimo sezónu!), kteří se drží společně víceméně shodné trasy i harmonogramu. Tento základní okruh ostatně má ve své nabídce prakticky každá Reykjavická dopravní společnost či cestovní kancelář.
 +
 
 +
 
 +
== Sněmovní pláně (NP Þingvellir / Thingvellir) ==
 +
 
 +
'''Sněmovní pláně''' (isl. "Þingvellir", v české transkripci "T(h)ingvellir") jsou nejvýznamnějším místem islandské historie a národní identity, a staly se prvním islandským národním parkem. Jsou také na seznamu světového dědictví UNESCO. Rozkládají se na sever od jezera Þingvallavatn, největšího Islandského přírodního jezera, asi 30km za Reykjavíkem na silnici č. 36. V době osidlování Islandu seveřany tu v roce 930 byl ustaven celonárodní sněm (neboli '''Alþing''', po vzoru tradičních krajových sněmů - tingů - v kontinentální Skandinávii), na němž se každoročně scházeli zástupci všech rodů z celého Islandu, aby zde řešili společné problémy, soudní spory nevyřešené na lokálních sněmech, a upevňovali svou znalost tehdy ještě nijak nezapsaného zemského práva. Toto místo bylo k tomuto účelu zvoleno zjevně kvůli své strategické poloze a (na tehdejší islandské poměry) nejlepší dostupnosti ze všech částí země.
 +
 
 +
Nejlepší vyhlídka na pláně je hned z okraje pukliny '''Almannagjá''' (tzv. "Puklina všech mužů", jak se nazývá už v ságách), která bývá turistům prezentována jako ukázkové rozhraní americké a evropské zemské desky. U parkoviště je i nové návštěvní centrum a toalety. Do pukliny lze odsud sestoupit po široké pohodlné cestě, která pokračuje několik stovek metrů dolů do plání k dolním parkovištím. V puklině je možné navštívit nižší terasu, která je předpokládanou lokací historické "Skály zákonů" ('''Lögberg'''), odkud se na sněmech pravidelně recitovaly zemské zákony a přednášely projevy a sdělení jednotlivců k celému společenství. Malý můstek nedaleko křižuje říčku Öxará v místě, kde se nachází předpokládáná tůň, v níž byly údajně topeny nevěrné ženy. Po stezce odbočující podél potoka dále do pukliny lze dojít až k vodopádu '''Öxarárfoss''' v místě, kde říčka spadá do pukliny. Původní tok říčky vedl jinudy, ale Islanďané jej už ve středověku přesměrovali do pukliny, aby měli u svých tábořišť dostatek pitné vody. K vodopádu lze dojít také druhou odbočkou z dolní části cesty - stezka tedy tvoří jakýsi oblouk vnitřní částí pukliny.
 +
 
 +
Dnes už pláně nejsou zdaleka tak vhodné k nějakému masovému táboření, neboť se během století značně propadly (jak se od sebe obě zemské desky odsunují) a prosakuje do nich voda z jezera, takže půda je tu už značně podmáčená. V současné době se tu ovšem stejně tábořit nesmí, tedy mimo vyhrazený kemp u silnice, v místě, kde odbočuje silnice č. 52 na sever do údolí Kaldidalur. Na plání dnes stojí kostelík a řada symbolických domků ve stylu historického statku. Poblíž se nechází nízká mohyla, která se měla stát prestižním místem odpočinku největších národních osobností, ale po pohřbu dvou významných básníků - Einara Benediktssona a Jónase Hallgrímssona (a následných sporech o pravosti ostatků druhého z nich) tento velkolepý záměr jaksi "vyšuměl" a žádné další osobnosti tu už pohřbeny nebyly. Neschází se tu už ani současný, tradičně pojmenovaný islandský parlament Alþing, jehož místo zůstalo v patřičně loakalizované kamenné budově v centru Reykjavíku. Sněmovní pláně tedy už hrají roli čistě symbolickou a historickou a slavnostní akce se tu konají opravdu jen během největších národních výročí - např. roku 1930 k tisíciletému vyročí Alþingu nebo roku 1974 k 1100 výročí (prvního) osídlení Islandu.
 +
 
 +
Naproti kostelíku a "statku" stával přímo pod vyhlídkou nad Pubklinou všech mužů luxusní starý dřevěný hotel Valhöll (tj. Valhalla), který ovšem v létě 2009 shořel.
 +
 
 +
Po pláních se samozřejmě lze procházet po řadě malých stezek. Populární je také potápění v podvodní části pukliny '''Silfra''' v severní části jezera, organizované místními turistickými agenturami (od roku 2014 nově s přídavkem státního "vstupného").
 +
 
 +
Cestu dál do oblasti gejzírů a k vodopádu Gullfoss si lze významně zkrátit po štěrkové silnici 365, která ovšem mimo sezónu nemusí být vždy průjezdná.
 +
 
 +
== Horké prameny v údolí Haukadalur - Geysir a Strokkur ==
 +
 
 +
Horké prameny v údolí Haukadalur ("Jestřábí údolí") jsou vlastně jediné reálně aktivní gejzíry na Islandu. Největší z nich, '''Geysir''' dal své jméno obecnému názvu, slovu "gejzír" v řadě světových jazyků. Islanďané sami ovšem takové věci označují prostě slovem pro "horký pramen" - isl. ''hver''. Slovo "geysir" je ovšem odvozené od slovesa "geysa" (česky nejspíš "řinout se, prýštit, tryskat, šplíchat, cákat" apod.). Originální Geysir je dnes ovšem už téměř neaktivní - když jeho aktivita začala ustávat, pokoušeli se ho návštěvníci povzbuzovat vsypáváním mýdla, ale i to počase přestalo působit. Občas ho trochu probere nějaké to zemětřesení, ale v podstatě je jeho současná aktivita už zcela minimální a naprosto nepravidelná. Větší popularitě se tedy těší sousední '''Strokkur''', který tryská stále poměrně pravidelně v intervalu 6-10 minut do výše alespoň 15-35 metrů (starý Geysir dříve tryskal prý až dvakrát tak vysoko). Určitě se vyplatí si vyšetřit na návštěvu alespoň hodinu, zvláště, pokud si chcete pořídit pěkné fotky.
 +
 
 +
V areálu, do nějž se od roku 2014 platí nově vstupné ve výši 600 ISK (mladší 17 let zdarma), je k vidění celá řada horkých pramenů s vroucí vodou. Za jeho zadními vrátky lze prolézt va vrchol návrší, z něhož je výhled i na druhou stranu údolí Haukadalur.
 +
 
 +
U silnice se kromě parkoviště nachází také hotel, bistro a prodejna suvenýrů, svetrů či pohlednic. Překvapivé je, že zde či u Gullfossu lze řadu suvenýrů koupit i o něco levněji než přímo v Reykjavíku.
 +
 
 +
Na zelené louce vedle oblasti s horkými prameny se nachází i kemp. Cena je 1.500,- ISK (2013) a v místě je k dispozici venkovní kuchyňka a pěkné umývárny. Sprcha či pračka jsou za poplatek. Na louce jsou k dispozici stolky s lavicemi.
 +
 
 +
== Vodopád Gullfoss ==
 +
 
 +
== Kráter Kerið ==
 +
 
 +
== Skálholt ==

Aktuální verze z 21. 4. 2014, 17:50

Tzv. "Zlatý trojúhelník" (angl. "Golden circle") je takřka povinným výletem č. 1 pro každého návštěvníka Islandu. Klíčová místa - tedy Sněmovní pláně, Geysir a vodopád Gullfoss - lze snadno objet během jednodenního výletu z Reykjavíku - a zvláště během dlouhých letních dní vám zbyde možná trocha času zastavit i u těch méně slavných zákoutí na tradiční trase či v jejím okolí (např. v Hveragerði). Vzhledem k dostupnosti a popularitě těchto atrakcí je třeba počítat s tím, že tu budete doprovázeni množstvím autobusů se stovkami turistů (v menší míře i zcela mimo sezónu!), kteří se drží společně víceméně shodné trasy i harmonogramu. Tento základní okruh ostatně má ve své nabídce prakticky každá Reykjavická dopravní společnost či cestovní kancelář.


Sněmovní pláně (NP Þingvellir / Thingvellir)

Sněmovní pláně (isl. "Þingvellir", v české transkripci "T(h)ingvellir") jsou nejvýznamnějším místem islandské historie a národní identity, a staly se prvním islandským národním parkem. Jsou také na seznamu světového dědictví UNESCO. Rozkládají se na sever od jezera Þingvallavatn, největšího Islandského přírodního jezera, asi 30km za Reykjavíkem na silnici č. 36. V době osidlování Islandu seveřany tu v roce 930 byl ustaven celonárodní sněm (neboli Alþing, po vzoru tradičních krajových sněmů - tingů - v kontinentální Skandinávii), na němž se každoročně scházeli zástupci všech rodů z celého Islandu, aby zde řešili společné problémy, soudní spory nevyřešené na lokálních sněmech, a upevňovali svou znalost tehdy ještě nijak nezapsaného zemského práva. Toto místo bylo k tomuto účelu zvoleno zjevně kvůli své strategické poloze a (na tehdejší islandské poměry) nejlepší dostupnosti ze všech částí země.

Nejlepší vyhlídka na pláně je hned z okraje pukliny Almannagjá (tzv. "Puklina všech mužů", jak se nazývá už v ságách), která bývá turistům prezentována jako ukázkové rozhraní americké a evropské zemské desky. U parkoviště je i nové návštěvní centrum a toalety. Do pukliny lze odsud sestoupit po široké pohodlné cestě, která pokračuje několik stovek metrů dolů do plání k dolním parkovištím. V puklině je možné navštívit nižší terasu, která je předpokládanou lokací historické "Skály zákonů" (Lögberg), odkud se na sněmech pravidelně recitovaly zemské zákony a přednášely projevy a sdělení jednotlivců k celému společenství. Malý můstek nedaleko křižuje říčku Öxará v místě, kde se nachází předpokládáná tůň, v níž byly údajně topeny nevěrné ženy. Po stezce odbočující podél potoka dále do pukliny lze dojít až k vodopádu Öxarárfoss v místě, kde říčka spadá do pukliny. Původní tok říčky vedl jinudy, ale Islanďané jej už ve středověku přesměrovali do pukliny, aby měli u svých tábořišť dostatek pitné vody. K vodopádu lze dojít také druhou odbočkou z dolní části cesty - stezka tedy tvoří jakýsi oblouk vnitřní částí pukliny.

Dnes už pláně nejsou zdaleka tak vhodné k nějakému masovému táboření, neboť se během století značně propadly (jak se od sebe obě zemské desky odsunují) a prosakuje do nich voda z jezera, takže půda je tu už značně podmáčená. V současné době se tu ovšem stejně tábořit nesmí, tedy mimo vyhrazený kemp u silnice, v místě, kde odbočuje silnice č. 52 na sever do údolí Kaldidalur. Na plání dnes stojí kostelík a řada symbolických domků ve stylu historického statku. Poblíž se nechází nízká mohyla, která se měla stát prestižním místem odpočinku největších národních osobností, ale po pohřbu dvou významných básníků - Einara Benediktssona a Jónase Hallgrímssona (a následných sporech o pravosti ostatků druhého z nich) tento velkolepý záměr jaksi "vyšuměl" a žádné další osobnosti tu už pohřbeny nebyly. Neschází se tu už ani současný, tradičně pojmenovaný islandský parlament Alþing, jehož místo zůstalo v patřičně loakalizované kamenné budově v centru Reykjavíku. Sněmovní pláně tedy už hrají roli čistě symbolickou a historickou a slavnostní akce se tu konají opravdu jen během největších národních výročí - např. roku 1930 k tisíciletému vyročí Alþingu nebo roku 1974 k 1100 výročí (prvního) osídlení Islandu.

Naproti kostelíku a "statku" stával přímo pod vyhlídkou nad Pubklinou všech mužů luxusní starý dřevěný hotel Valhöll (tj. Valhalla), který ovšem v létě 2009 shořel.

Po pláních se samozřejmě lze procházet po řadě malých stezek. Populární je také potápění v podvodní části pukliny Silfra v severní části jezera, organizované místními turistickými agenturami (od roku 2014 nově s přídavkem státního "vstupného").

Cestu dál do oblasti gejzírů a k vodopádu Gullfoss si lze významně zkrátit po štěrkové silnici 365, která ovšem mimo sezónu nemusí být vždy průjezdná.

Horké prameny v údolí Haukadalur - Geysir a Strokkur

Horké prameny v údolí Haukadalur ("Jestřábí údolí") jsou vlastně jediné reálně aktivní gejzíry na Islandu. Největší z nich, Geysir dal své jméno obecnému názvu, slovu "gejzír" v řadě světových jazyků. Islanďané sami ovšem takové věci označují prostě slovem pro "horký pramen" - isl. hver. Slovo "geysir" je ovšem odvozené od slovesa "geysa" (česky nejspíš "řinout se, prýštit, tryskat, šplíchat, cákat" apod.). Originální Geysir je dnes ovšem už téměř neaktivní - když jeho aktivita začala ustávat, pokoušeli se ho návštěvníci povzbuzovat vsypáváním mýdla, ale i to počase přestalo působit. Občas ho trochu probere nějaké to zemětřesení, ale v podstatě je jeho současná aktivita už zcela minimální a naprosto nepravidelná. Větší popularitě se tedy těší sousední Strokkur, který tryská stále poměrně pravidelně v intervalu 6-10 minut do výše alespoň 15-35 metrů (starý Geysir dříve tryskal prý až dvakrát tak vysoko). Určitě se vyplatí si vyšetřit na návštěvu alespoň hodinu, zvláště, pokud si chcete pořídit pěkné fotky.

V areálu, do nějž se od roku 2014 platí nově vstupné ve výši 600 ISK (mladší 17 let zdarma), je k vidění celá řada horkých pramenů s vroucí vodou. Za jeho zadními vrátky lze prolézt va vrchol návrší, z něhož je výhled i na druhou stranu údolí Haukadalur.

U silnice se kromě parkoviště nachází také hotel, bistro a prodejna suvenýrů, svetrů či pohlednic. Překvapivé je, že zde či u Gullfossu lze řadu suvenýrů koupit i o něco levněji než přímo v Reykjavíku.

Na zelené louce vedle oblasti s horkými prameny se nachází i kemp. Cena je 1.500,- ISK (2013) a v místě je k dispozici venkovní kuchyňka a pěkné umývárny. Sprcha či pračka jsou za poplatek. Na louce jsou k dispozici stolky s lavicemi.

Vodopád Gullfoss

Kráter Kerið

Skálholt