Kirkjubæjarklaustur, Laki a okolí

Kirkjubæjarklaustur

Stjórnarfoss

V Kirkjubæjarklausturu dneš už marně budete hledat klášter ("-klaustur"), podobně jako na jiných takových místech na Islandu. Nicméně místní čerpací stanice s (teplým) občerstvením je oblíbenou zastávkou na dlouhé cestě po silnici č. 1 z Víku do NP Skaftafell. Zastavují tu dálkové autobusy, včetně horských spojů přes Eldgjá na Landmannalaugar, a také odsud vyráží speciální autobusový spoj do nedaleké oblasti Laki. Přímo nad vesnicí spadá ze skalnatého hřebínku vodopád Systrafoss.

Na naše poměry poměrně dlouhý název obce skrývá kromě slova "klášter" ještě genitiv slov "kirkja" (kostel) a "bær" (statek). Znamená tedy doslova cosi jako "klášter (u) kostelního statku".

Ve vesnici se nachází i termální koupaliště.

Několik set metrů SZ od kruhového objezdu se na louce u silničky nachází místní přírodní zajímavost zvaná Kostelní dlažba (Kirkjugólfið): jedná se o přírodně obroušené basaltové sloupy, tvořící z velké části souvislou hladkou plochu. Navzdory názvu tu ale nikdy žádný kostel skutečně nestál. Nedaleko se nachází také mohyla Hildiho Eysteinssona (Hildishaugur).

O kus dále za Kostelní dlažbou se nabízí k přenocování kemp na zelené louce Kleifar-Mörk, přímo u vodopádu Stjórnarfoss. V kempu je k dispozici chatička s WC, venkovní kuchyňkou, ale pouze se studenou vodou. Nocleh stojí 750 ISK (2013). Lze tu uplatnit CampingCard.

Lávové pole Eldhraun

Silnice č. 1 vede posledních několik desítek kilometrů východně od Kirkjubæjarklausturu rozlehlým lávovým polem, které má celé na svědomí erupce v oblasti Laki.

Foss á Síðu a Dverghamrar

Dverghamrar, nebo-li Trpasličí skály, jsou nevysoké stěny z basaltových sloupů nacházející se uprostřed zelené louky několik set metrů JV od osady Foss á Síðu, kterou na silnici č. 1 cestou z Kirkjubæjarklausturu do NP Skaftafell rozhodně nepřehlédnete díky monumentálnímu štíhlému, několik desítek vysokému vodopádu, který spadá ze skal přímo nad osadou. Snazší je ale přehlédnout v zatáčce odbočku k malému parkovišti u této přírodní zajímavosti, která jinak ze silnice není patrná.

Ke skalám se pochopitelně váže nezbytný příběh o skřítcích, objasňující jejich název.

Laki a krátery Lakagígar

Největší islandská erupce se odehrála v oblasti kolem vrcholku Laki v letech 1783-84. Během této osmiměsíční erupce země vychrlila 14 km³ basaltové lávy a zahltila ovzduší prachem a jedovatými plyny do té míry, že na Islandu pomřela polovina všeho dobytka a následným hladomorem asi čtvrtina obyvatel. Tehdejší dánská vláda dokonce uvažovala o úplné evakuaci ostrova. Erupce měla vliv na celosvětové klimatické změny (ochlazování) a celkový odhad jejích nepřímých obětí se tak údajně šplhá až k šesti milionům.

Dnes je v oblasti rozlehlých lávových polí k vidění působivá, několik desítek kilometrů dlouhá řada kráterů nazývaných Lakagígar. Výjimečné jsou také silné vrstvy zeleného mechu, který na lávě během staletí narostl. Nejlepší výhled na celou oblast, od svahů ledovce Vatnajökull na východě až po hřebeny hor v oblasti Fjallabak, je právě z nevysokého vrcholku Laki (812 m.n.m.).

Do oblasti se lze dostat pouze terénním vozidlem přes několik říčních brodů. V sezóně sem jezdí každodenně autobusy z Kirkjubæjarklausturu (zpáteční jízdenka za 11000 ISK (2013)). Autobus staví přímo pod Laki (dostatek času na výstup na vrchol i rychlou prohlídku prvního z kráterů), u kráteru Tjarnagígur (dost času na procházku okruhem lávovým polem mezi krátery) a cestou také u soutěsky Fjaðrárgljúfur a u vodopádu Fagrifoss.

Přímo v oblasti je zákaz kempování. Kempování je povoleno pouze na tábořišti u silnice na jižním okraji lávového pole, což je ovšem asi 20km od samotného vrcholu Laki, který se nachází na severní straně.